Filtr seznamu úloh?
Škály
Štítky
«
«
Separace proměnných (pád s odporem prostředí)
Úloha číslo: 1850
Vraťme se ještě jednou k volnému pádu z příkladu Přímá integrace II. (Volný pád). Situace je velmi podobná. Těleso o hmotnosti m je vypuštěno rychlostí v0=0 v homogenním tíhovém poli Země o konstantním gravitačním zrychlení g. Nyní však uvažujeme působení odporových sil prostředí. Naším úkolem je vyjádřit vzorec zachycující čas t, v němž těleso dosáhlo rychlosti v.
Motivace aneb jak věci pracují
Než zcela opustíme metodu separace proměnných (Separace proměnných, Separace (rychlost chemické reakce)...), uvažme rovnici typu y′(x)=f(y), jíž lze touto metodou také řešit. Separace v tomto případě vede na rovnici
y′f(y)=1.Za předpokladu, že f(y)≠0, a že lze levou stranu rovnice integrovat, získáme
∫dyf(y)=∫1dx.po následné integraci pak
F(y)+C=x,kde C je integrační konstanta a F(y) primitivní funkce k 1f(y). Pomocí inverzní funkce následně určíme hledanou funkci
y(x)=F−1(x−C).Někdy ovšem bývá praktické ponechat si funkci x(y), jak demonstruje tato úloha.
Znázornění situace a pohybová rovnice
Nejprve se zaměřte na zmatematizování fyzikálního problému. Situaci graficky znázorněte, proveďte rozbor sil a následně sestavte příslušnou pohybovou rovnici.
Řešení získané diferenciální rovnice
V souladu s motivačním úvodem úlohy nyní pomocí přímé integrace nalezněte hledané řešení získané diferenciální rovnice.
Řešení
Protože se těleso pohybuje po přímce kolmé k povrchu Země, vystačíme si opět s jednodimenzionálním přiblížením, kdy na těleso působí pouze tíhová síla Fg proti a odporová síla Fo ve směru osy x, viz obrázek
Při volném pádu těleso zrychluje až do okamžiku, kdy dojde k vyrovnání sil Fo a Fg, a tedy těleso dosáhne takzvané mezní rychlosti. Od tohoto okamžiku již těleso dále nezrychluje. Je dobré si uvědomit, že právě účinek odporových sil prostředí a s ním spojená charakteristická konstanta k je to, co činí onen propastný rychlostní rozdíl mezi pozvolna klesajícím ptačím pírkem a k zemi střemhlav se řítícím kusem betonu.
Velikost odporové síly je přímo úměrná rychlosti pohybu tělesa. Můžeme ji proto popsat vztahem
Fo=kv.Na těleso tak působí výsledná síla
F=kv−mg,kde k je konstanta charakteristická pro dané těleso. Vyjdeme-li opět z druhého Newtonova zákona, získáme pohybovou rovnici
ma=kv−mg.I v tomto případě využijeme vědomosti, že zrychlení je derivace rychlosti podle času
m˙v=kv−mg.Po krácení obou stran rovnice m získáváme obyčejnou diferenciální rovnici ve tvaru y′=f(y)
˙v=kvm−g.Víme, že lineární funkce f(y)=kvm−g je spojitá na R. Funkce f(y) je dále nulová až v okamžiku, kdy dojde k rovnováze sil, a tedy k dosažení mezní rychlosti. Omezíme-li se na rychlosti před dosažením rovnováhy sil, můžeme výrazem kvm−g rovnici vydělit. Nebo-li
˙vkvm−g=1.Funkci t(v) lze proto vyjádřit jako
t=∫1kvm−gdv=∫mkv−mgdv.Integrál řešíme zavedením substituce w=kv−mg, kde dw=kdv
t=mk∫1wdw=mkln|w|+C,po zpětné substituci pak
t=mkln|kv−mg|+C.Hodnotu integrační konstanty C, určíme z počáteční podmínky v(0)=0. Položíme-li tak následně v=0, t=0, obdržíme
0=mkln|0−mg|+C⇒C=−mkln|−mg|=mkln1mg.Pro hledanou funkci t(v) tak celkově získáváme vztah
t(v)=mkln|kv−mg|+mkln1mg=mkln|kv−mg|mg.