Kvark v krabici
Úloha číslo: 684
Kvarky sice nelze pozorovat jako volné částice, nicméně představme si jako modelovou situaci kvark vázaný v nekonečně hluboké třírozměrné potenciálové jámě tvaru krychle o straně délky L = 2,0·10−15 m, což je řádově rozměr protonu či neutronu.
Uvažujme hmotnost kvarku* mq = 5 MeV/c2. Určete v GeV energii potřebnou k přechodu ze základního do prvního excitovaného stavu.
* Jde o přibližnou klidovou hmotnost kvarku down, který je jedním ze stavebních prvků protonů a neutronů. Zdroj: http://pdg.lbl.gov/2010/tables/rpp2010-sum-quarks.pdf.Nápověda
Závislost energie na hmotnosti částice, šířce jámy a dalších parametrech je u třírozměrného problému obdobná jako u analogické situace v jednom rozměru. Kvantování energie je složitější pouze tím, že si vyžaduje použití tří kvantových čísel nx, ny a nz místo jednoho čísla n. Jak tedy přesně vypadá předpis pro Enx ny nz?
Řešení
Energie základního stavu kvarku v nekonečně hluboké krychlové potenciálové jámě je
\[E_{111}=\frac{3\pi^2 \hbar^2}{2m_q L^2}.\]Energie prvního excitovaného stavu je
\[E_{211}=E_{121}=E_{112}=\frac{6\pi^2 \hbar^2}{2m_q L^2} .\]Hladina je třikrát degenerovaná.
Potřebnou excitační energii vypočteme jako rozdíl těchto dvou hladin:
\[\Delta E = E_{211}-E_{111}=\frac{6\pi^2 \hbar^2}{2m_q L^2}-\frac{3\pi^2 \hbar^2}{2m_q L^2}=\frac{3\pi^2 \hbar^2}{2m_q L^2}=\frac{3h^2}{8m_q L^2} .\]Dosazovat budeme hodnotu Planckovy konstanty ve vhodných jednotkách, tj.
\[h=4{,}136{\cdot}10^{-15}\ \mbox{eV}\cdot \mbox{s}=4{,}136{\cdot}10^{-21}\ \mbox{MeV} \cdot \mbox{s} .\]Dostáváme
\[\Delta E =\frac{3\,\cdot\,\left(4{,}136\,\cdot\,10^{-21}\ \mbox{MeV}\cdot \mbox{s}\right)^2\,\cdot\,\left(3\,\cdot\,10^8\ \mbox{m s}^{-1}\right)^2}{8\,\cdot\,5\ \mbox{MeV}\,\cdot\,\left(2\,\cdot\,10^{-15}\ \mbox{m}\right)^2}=\frac{27\,\cdot\,4{,}136^2}{160}\,\cdot 10^{4}\ \mbox{MeV}\,\dot{=} \,29\ \mbox{GeV}.\]Odpověď
Energie potřebná k přechodu ze základního do prvního excitovaného stavu je rovna přibližně 29 GeV.
Komentář
Je nutno podotknout, že uvedený model je sice pěkný, nicméně nepříliš realistický, neboť excitační energie nukleonů jsou řádově rovny stovkám MeV a zde nám vychází v desítkách GeV.