Filtr seznamu úloh?
Škály
Štítky
«
«
Superpozice dvou vlastních stavů
Úloha číslo: 672
Částice se nachází v nekonečně hluboké potenciálové jámě šířky L:
V(x) = 0 pro |x| ≤ L/2 a V(x) → ∞ pro |x| > L/2.

Její stav v čase t = 0 popisuje vlnová funkce, která je superpozicí funkce základního a prvního excitovaného stavu:
ψ(x,t=0)=A[cos(πxL)−sin(2πxL)].1) Určete normovací konstantu A.
2) Napište předpis pro normovanou vlnovou funkci ψ(x, t) pro tuto částici včetně její časové závislosti.
3) Určete střední hodnotu energie částice v obecném čase t.
4) Určete pravděpodobnost, že se částice v čase t nachází
Nápověda k 1
Co to znamená normovat vlnovou funkci (jde-li o funkci jedné souřadnicové proměnné x?
Řešení 1
Mimo interval <−L/2, L/2> je vlnová funkce identicky rovna nule. Dle normovací podmínky tedy musí platit
1=∫∞−∞|ψ(x,t=0)|2dx=∫L2−L2|ψ(x,t=0)|2dx, 1=∫L2−L2A2[cos(πxL)−sin(2πxL)]2dx, 1A2=∫L2−L2[cos2(πxL)−2cos(πxL)sin(2πxL)+sin2(2πxL)]dx.Dále užitím vztahu pro sinus dvojnásobného argumentu a vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu (a vynásobením celé rovnice dvěma) dostáváme
2A2=∫L2−L2[2+cos(2πxL)−cos(4πxL)−8cos2(πxL)sin(πxL)]dx,
2A2=[2x+L2πsin(2πxL)−L4πsin(4πxL)+8L3πcos3(πxL)]L2−L2,
2A2=2L, odkud již plyne A=1√L.
Nápověda ke 2
Jak vypadají normované vlastní funkce hamiltoniánu pro případ částice ve výše popsané nekonečně hluboké jednorozměrné potenciálové jámě? Jaké jim odpovídají energie? Jak vypadá časová závislost těchto stacionárních stavů?
Řešení 2
Výše jsme zjistili, že normovaná vlnová funkce popisující stav částice v čase t = 0 má tvar
ψ(x)=1√L[cos(πxL)−sin(2πxL)].Zkušený řešitel v ní již vidí lineární kombinaci prvních dvou stacionárních stavů pro případ částice v potenciálové jámě našeho typu.
Časovou závislost nyní získáme snadno doplněním faktoru e−iE1tℏ k té části vlnové funkce, která odpovídá stavu s kvantovým číslem 1, a faktoru e−iE2tℏ k té části vlnové funkce, která odpovídá stavu s kvantovým číslem 2. Výsledná vlnová funkce, zahrnující krom závislosti na poloze částice také časovou závislost, tak nabývá tvaru
ψ(x,t)=1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−iE2tℏ]neboli
ψ(x,t)=1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−i4E1tℏ],kde E1=π2ℏ22mL2.
Nápověda ke 3 – střední hodnota veličiny
Jak se v kvantové mechanice určují střední hodnoty fyzikálních veličin? Jak určíme střední hodnotu energie, je-li operátorem energie hamiltonián ˆH?
Řešení 3 – první verze (z definice)
Uvědomíme-li si, že operátorem energie je tzv. Hamiltonův operátor, potom střední hodnotu energie ⟨E(t)⟩ v čase t spočteme z definice jako
⟨E(t)⟩=⟨ˆH⟩=∫L2−L2ψ∗(x,t)ˆHψ(x,t)dx, ⟨E(t)⟩= =∫L2−L21√L[cos(πxL)eiE1tℏ−sin(2πxL)eiE2tℏ]⋅ˆH1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−iE2tℏ]dx.Uvědomme si, že pro vlastní funkce hamiltoniánu platí ˆHψn(x,t)=Enψn(x,t).
Po roznásobení se navíc uprostřed výše uvedeného integrálu objeví kombinace cos(πxL)sin(2πxL), což je součin dvou vlastních funkcí hamiltoniánu. Tyto funkce jsou ortogonální – integrál z jejich součinu (pravděpodobnost „překrytí” těchto dvou stavů) je roven nule. Proto můžeme integrál dále počítat bez nich. Zjednoduší se na
⟨E(t)⟩=1L∫L2−L2[E1cos2(πxL)+E2sin2(2πxL)]dx.Užitím vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu upravíme výraz do tvaru
⟨E(t)⟩=E12L∫L2−L2[1+cos(2πxL)]dx+E22L∫L2−L2[1−cos(4πxL)]dx,
⟨E(t)⟩=E12L[x+L2πsin(2πxL)]L2−L2+E22L[x−L4πcos(4πxL)]L2−L2,
⟨E(t)⟩=E12L⋅L+E22L⋅L,
⟨E(t)⟩=12E1+12E2,
⟨E(t)⟩=52E1, kde E1=π2ℏ22mL2.
Nápověda ke 3 – rozklad do báze ortogonálních funkcí
Můžeme při výpočtu střední hodnoty energie využít faktu, že vlastní funkce hamiltoniánu tvoří ortogonální systém?
Řešení 3 – druhá verze (z ortogonálního rozkladu)
V řešení předcházející nápovědy jsme odvodili, že pokud vlnovou funkci ψ(x,t) vyjádříme jako součet navzájem ortogonálních normovaných vlastních funkcí ψn(x,t) operátoru ˆH, ψ(x,t)=∞∑n=1anψn(x,t), je střední hodnota energie částice v libovolném čase t rovna
⟨E(t)⟩=∞∑n=1|an|2En.Jak jsme připomněli v řešení nápovědy ke 2, stacionární stavy částice v dané potenciálové jámě jsou popsány funkcemi
ψn(x,t)=√2Lcos(nπxL)e−iEntℏ pro n lichá a
ψn(x,t)=√2Lsin(nπxL)e−iEntℏ pro n sudá.
Jim odpovídají energie En=n2π2ℏ22mL2.
V úkolu 2) jsme našli předpis pro vlnovou funkci v obecném čase t:
ψ(x,t)=1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−iE2tℏ].Platí ψ(x,t)=1√2√2Lcos(πxL)e−iE1tℏ−1√2√2Lsin(2πxL)e−iE2tℏ,
což je lineární kombinace normovaných vlnových funkcí prvních dvou stacionárních stavů:
ψ(x,t)=1√2ψ1(x,t)−1√2ψ2(x,t),je proto
⟨E(t)⟩=2∑n=1En|an|2=E1|a1|2+E2|a2|2, ⟨E(t)⟩=E1(1√2)2+E2(−1√2)2, ⟨E(t)⟩=12E1+12E2=52E1, kde E1=π2ℏ22mL2.Nápověda ke 4
Stav částice, jejíž pohyb je vázán na úsečku <-L/2, L/2>, je v čase t je popsán vlnovou funkcí
ψ(x,t)=1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−i4E1tℏ].Pravděpodobnost výskytu částice na intervalu (a,b) je rovna integrálu hustoty pravděpodobnosti (tj. čtverce absolutní hodnoty vlnové funkce ψ(x,t)) přes tento interval.
Řešení 4
a) Pravděpodobnost výskytu částice na obecném intervalu (a,b) uvnitř jámy je
P=P(x∈(a,b),t)=∫ba|ψ(x,t)|2dx, P=∫ba1L|cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−i4E1tℏ|2dx, P=1L∫ba[cos2(πxL)+sin2(2πxL)]dx−1L∫ba2cos(πxL)sin(2πxL)cos(3E1tℏ)dx.Dále užitím vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu a vztahu pro sinus dvojnásobného argumentu dostáváme
P=12L∫ba[2+cos(2πxL)−cos(4πxL)]dx−4Lcos(3E1tℏ)∫bacos2(πxL)sin(πxL)dx,což po zintegrování dává
P=12L[2x+L2πsin(2πxL)−L4πsin(4πxL)]ba+43πcos(3E1tℏ)[cos3(πxL)]ba.b) Pravděpodobnost nalezení částice na intervalu (0, L/2) získáme dosazením do výsledku a):
P=12L[2x+L2πsin(2πxL)−L4πsin(4πxL)]L/20+43πcos(3E1tℏ)[cos3(πxL)]L/20, P=12−43πcos(3E1tℏ).Pravděpodobnost výskytu částice v pravé části jámy se mění s časem.
Oscilujemezi hodnotami 12−43π˙=0,08 a 12+43π˙=0,92.Maxima dosahuje v časech tmax=(2k+1)πℏ3E1 a minima v časech tmin=2kπℏ3E1, kde k = 0, 1, 2, ... a E1=π2ℏ22mL2.
c) Pravděpodobnost nalezení částice na intervalu (−L/4, L/4) získáme dosazením do výsledku a):
P=12L[2x+L2πsin(2πxL)−L4πsin(4πxL)]L/4−L/4+43πcos(3E1tℏ)[cos3(πxL)]L/4−L/4,
P=12+12π˙=0,66 .
Pravděpodobnost výskytu částice ve střední části jámy je nezávisle na čase rovna přibližně 66 %. Časová nezávislost je u nestacionárního stavu spíše výjimečná (jak je vidět z obecného řešení v části a)). Zde je důsledkem symetrie zvoleného intervalu vzhledem ke středu jámy.
Odpovědi
1) Normovací konstanta je rovna A=1√L.
2) Vlnová funkce
ψ(x,t)=1√L[cos(πxL)e−iE1tℏ−sin(2πxL)e−i4E1tℏ],kde E1=π2ℏ22mL2.
3) Střední hodnota energie částice v libovolném čase t je rovna ⟨E(t)⟩=52E1, kde E1=π2ℏ22mL2. Výsledek je v souladu se zákonem zachování energie, který v kvantové mechanice říká, že pro časově nezávislý hamiltonián je také střední hodnota ⟨ˆH⟩ nezávislá na čase.
4a) Pravděpodobnost, že se částice v čase t nachází někde na intervalu (a,b) uvnitř jámy, je rovna
P=12L[2x+L2πsin(2πxL)−L4πsin(4πxL)]ba+43πcos(3E1tℏ)[cos3(πxL)]ba.4b) Pravděpodobnost výskytu částice v pravé části jámy na intervalu (0, L/2) je rovna
P=12−43πcos(3E1tℏ).Osciluje mezi hodnotami 12−43π a 12+43π, tj. mezi 8 % a 92 %.
Maxima dosahuje v časech tmax=(2k+1)πℏ3E1 a minima v časech tmin=2kπℏ3E1, k = 0, 1, 2, ..., kde E1=π2ℏ22mL2.
4c) Pravděpodobnost výskytu částice v prostřední části jámy na intervalu (-L/4, L/4) je v libovolném čase t rovna 12+12π, což je asi 66 %.
Časová nezávislost je u nestacionárního stavu spíše výjimečná (jak je vidět z obecného řešení v části a)). Zde je důsledkem symetrie zvoleného intervalu vzhledem ke středu jámy.
Odkaz
Podobný problém se řeší také v úlohách Superpozice tří vlastních stavů a Nestacionární stav 1 této sbírky.