Filtr seznamu úloh?

Zvolte požadované hodnoty úrovní a požadované štítky. V obsahu budou zobrazeny pouze úlohy mající jednu ze zvolených úrovní každé škály a alespoň jeden štítek. Pokud chcete filtrovat pouze podle některých škál nebo jen podle štítků, nechte ostatní skupiny prázdné.

Škály

Úroveň náročnosti

Štítky

Typy úloh
Poznávací operace
«
«
«

Superpozice dvou vlastních stavů

Úloha číslo: 672

Částice se nachází v nekonečně hluboké potenciálové jámě šířky L:

V(x) = 0 pro |x| ≤ L/2 a V(x) → ∞ pro |x| > L/2.

Nekonečně hluboká potenciálová jáma

Její stav v čase t = 0 popisuje vlnová funkce, která je superpozicí funkce základního a prvního excitovaného stavu:

ψ(x,t=0)=A[cos(πxL)sin(2πxL)].

1) Určete normovací konstantu A.

2) Napište předpis pro normovanou vlnovou funkci ψ(x, t) pro tuto částici včetně její časové závislosti.

3) Určete střední hodnotu energie částice v obecném čase t.

4) Určete pravděpodobnost, že se částice v čase t nachází

a) někde na intervalu (a,b) uvnitř jámy,
b) v pravé části jámy (0 < x < L/2),
c) v prostřední části jámy (|x| < L/4).
  • Nápověda k 1

    Co to znamená normovat vlnovou funkci (jde-li o funkci jedné souřadnicové proměnné x?

  • Řešení 1

    Mimo interval <−L/2, L/2> je vlnová funkce identicky rovna nule. Dle normovací podmínky tedy musí platit

    1=|ψ(x,t=0)|2dx=L2L2|ψ(x,t=0)|2dx, 1=L2L2A2[cos(πxL)sin(2πxL)]2dx, 1A2=L2L2[cos2(πxL)2cos(πxL)sin(2πxL)+sin2(2πxL)]dx.

    Dále užitím vztahu pro sinus dvojnásobného argumentu a vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu (a vynásobením celé rovnice dvěma) dostáváme

    2A2=L2L2[2+cos(2πxL)cos(4πxL)8cos2(πxL)sin(πxL)]dx,

    2A2=[2x+L2πsin(2πxL)L4πsin(4πxL)+8L3πcos3(πxL)]L2L2,

    2A2=2L, odkud již plyne A=1L.

  • Nápověda ke 2

    Jak vypadají normované vlastní funkce hamiltoniánu pro případ částice ve výše popsané nekonečně hluboké jednorozměrné potenciálové jámě? Jaké jim odpovídají energie? Jak vypadá časová závislost těchto stacionárních stavů?

  • Řešení 2

    Výše jsme zjistili, že normovaná vlnová funkce popisující stav částice v čase t = 0 má tvar

    ψ(x)=1L[cos(πxL)sin(2πxL)].

    Zkušený řešitel v ní již vidí lineární kombinaci prvních dvou stacionárních stavů pro případ částice v potenciálové jámě našeho typu.

    Časovou závislost nyní získáme snadno doplněním faktoru eiE1t k té části vlnové funkce, která odpovídá stavu s kvantovým číslem 1, a faktoru eiE2t k té části vlnové funkce, která odpovídá stavu s kvantovým číslem 2. Výsledná vlnová funkce, zahrnující krom závislosti na poloze částice také časovou závislost, tak nabývá tvaru

    ψ(x,t)=1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)eiE2t]

    neboli

    ψ(x,t)=1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)ei4E1t],

    kde E1=π222mL2.

  • Nápověda ke 3 – střední hodnota veličiny

    Jak se v kvantové mechanice určují střední hodnoty fyzikálních veličin? Jak určíme střední hodnotu energie, je-li operátorem energie hamiltonián ˆH?

  • Řešení 3 – první verze (z definice)

    Uvědomíme-li si, že operátorem energie je tzv. Hamiltonův operátor, potom střední hodnotu energie E(t) v čase t spočteme z definice jako

    E(t)=ˆH=L2L2ψ(x,t)ˆHψ(x,t)dx, E(t)= =L2L21L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)eiE2t]ˆH1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)eiE2t]dx.

    Uvědomme si, že pro vlastní funkce hamiltoniánu platí ˆHψn(x,t)=Enψn(x,t).

    Po roznásobení se navíc uprostřed výše uvedeného integrálu objeví kombinace cos(πxL)sin(2πxL), což je součin dvou vlastních funkcí hamiltoniánu. Tyto funkce jsou ortogonální – integrál z jejich součinu (pravděpodobnost „překrytí” těchto dvou stavů) je roven nule. Proto můžeme integrál dále počítat bez nich. Zjednoduší se na

    E(t)=1LL2L2[E1cos2(πxL)+E2sin2(2πxL)]dx.

    Užitím vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu upravíme výraz do tvaru

    E(t)=E12LL2L2[1+cos(2πxL)]dx+E22LL2L2[1cos(4πxL)]dx,

    E(t)=E12L[x+L2πsin(2πxL)]L2L2+E22L[xL4πcos(4πxL)]L2L2,

    E(t)=E12LL+E22LL,

    E(t)=12E1+12E2,

    E(t)=52E1, kde E1=π222mL2.

  • Nápověda ke 3 – rozklad do báze ortogonálních funkcí

    Můžeme při výpočtu střední hodnoty energie využít faktu, že vlastní funkce hamiltoniánu tvoří ortogonální systém?

  • Řešení 3 – druhá verze (z ortogonálního rozkladu)

    V řešení předcházející nápovědy jsme odvodili, že pokud vlnovou funkci ψ(x,t) vyjádříme jako součet navzájem ortogonálních normovaných vlastních funkcí ψn(x,t) operátoru ˆH, ψ(x,t)=n=1anψn(x,t), je střední hodnota energie částice v libovolném čase t rovna

    E(t)=n=1|an|2En.

     

    Jak jsme připomněli v řešení nápovědy ke 2, stacionární stavy částice v dané potenciálové jámě jsou popsány funkcemi

    ψn(x,t)=2Lcos(nπxL)eiEnt pro n lichá a

    ψn(x,t)=2Lsin(nπxL)eiEnt pro n sudá.

    Jim odpovídají energie En=n2π222mL2.

     

    V úkolu 2) jsme našli předpis pro vlnovou funkci v obecném čase t:

    ψ(x,t)=1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)eiE2t].

    Platí ψ(x,t)=122Lcos(πxL)eiE1t122Lsin(2πxL)eiE2t,

    což je lineární kombinace normovaných vlnových funkcí prvních dvou stacionárních stavů:

    ψ(x,t)=12ψ1(x,t)12ψ2(x,t),

    je proto

    E(t)=2n=1En|an|2=E1|a1|2+E2|a2|2, E(t)=E1(12)2+E2(12)2, E(t)=12E1+12E2=52E1, kde E1=π222mL2.
  • Nápověda ke 4

    Stav částice, jejíž pohyb je vázán na úsečku <-L/2, L/2>, je v čase t je popsán vlnovou funkcí

    ψ(x,t)=1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)ei4E1t].

    Pravděpodobnost výskytu částice na intervalu (a,b) je rovna integrálu hustoty pravděpodobnosti (tj. čtverce absolutní hodnoty vlnové funkce ψ(x,t)) přes tento interval.

  • Řešení 4

    a) Pravděpodobnost výskytu částice na obecném intervalu (a,b) uvnitř jámy je

    P=P(x(a,b),t)=ba|ψ(x,t)|2dx, P=ba1L|cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)ei4E1t|2dx, P=1Lba[cos2(πxL)+sin2(2πxL)]dx1Lba2cos(πxL)sin(2πxL)cos(3E1t)dx.

    Dále užitím vztahů pro sinus a kosinus polovičního argumentu a vztahu pro sinus dvojnásobného argumentu dostáváme

    P=12Lba[2+cos(2πxL)cos(4πxL)]dx4Lcos(3E1t)bacos2(πxL)sin(πxL)dx,

    což po zintegrování dává

    P=12L[2x+L2πsin(2πxL)L4πsin(4πxL)]ba+43πcos(3E1t)[cos3(πxL)]ba.

     

    b) Pravděpodobnost nalezení částice na intervalu (0, L/2) získáme dosazením do výsledku a):

    P=12L[2x+L2πsin(2πxL)L4πsin(4πxL)]L/20+43πcos(3E1t)[cos3(πxL)]L/20, P=1243πcos(3E1t).

    Pravděpodobnost výskytu částice v pravé části jámy se mění s časem.
    Oscilujemezi hodnotami 1243π˙=0,08 a 12+43π˙=0,92.

    Maxima dosahuje v časech tmax=(2k+1)π3E1 a minima v časech tmin=2kπ3E1, kde k = 0, 1, 2, ... a E1=π222mL2.

     

    c) Pravděpodobnost nalezení částice na intervalu (−L/4, L/4) získáme dosazením do výsledku a):

    P=12L[2x+L2πsin(2πxL)L4πsin(4πxL)]L/4L/4+43πcos(3E1t)[cos3(πxL)]L/4L/4,

    P=12+12π˙=0,66 .

    Pravděpodobnost výskytu částice ve střední části jámy je nezávisle na čase rovna přibližně 66 %. Časová nezávislost je u nestacionárního stavu spíše výjimečná (jak je vidět z obecného řešení v části a)). Zde je důsledkem symetrie zvoleného intervalu vzhledem ke středu jámy.

  • Odpovědi

    1) Normovací konstanta je rovna A=1L.

     

    2) Vlnová funkce

    ψ(x,t)=1L[cos(πxL)eiE1tsin(2πxL)ei4E1t],

    kde E1=π222mL2.

     

    3) Střední hodnota energie částice v libovolném čase t je rovna E(t)=52E1, kde E1=π222mL2. Výsledek je v souladu se zákonem zachování energie, který v kvantové mechanice říká, že pro časově nezávislý hamiltonián je také střední hodnota ˆH nezávislá na čase.

     

    4a) Pravděpodobnost, že se částice v čase t nachází někde na intervalu (a,b) uvnitř jámy, je rovna

    P=12L[2x+L2πsin(2πxL)L4πsin(4πxL)]ba+43πcos(3E1t)[cos3(πxL)]ba.

     

    4b) Pravděpodobnost výskytu částice v pravé části jámy na intervalu (0, L/2) je rovna

    P=1243πcos(3E1t).

    Osciluje mezi hodnotami 1243π a 12+43π, tj. mezi 8 % a 92 %.

    Maxima dosahuje v časech tmax=(2k+1)π3E1 a minima v časech tmin=2kπ3E1, k = 0, 1, 2, ..., kde E1=π222mL2.

     

    4c) Pravděpodobnost výskytu částice v prostřední části jámy na intervalu (-L/4, L/4) je v libovolném čase t rovna 12+12π, což je asi 66 %.

    Časová nezávislost je u nestacionárního stavu spíše výjimečná (jak je vidět z obecného řešení v části a)). Zde je důsledkem symetrie zvoleného intervalu vzhledem ke středu jámy.

  • Odkaz

    Podobný problém se řeší také v úlohách Superpozice tří vlastních stavůNestacionární stav 1 této sbírky.

Úroveň náročnosti: Vysokoškolská úloha
Komplexní úloha
Zaslat komentář k úloze