Filtr seznamu úloh?
Škály
Štítky
«
«
Diferenciální operátory ve válcových souřadnicích
Úloha číslo: 263
Válcové souřadnice (r, φ, z) bodu P jsou definovány následovně: r je vzdálenost od počátku vztažné soustavy. Souřadnice θ je orientovaný úhel, který svírá spojnice bodu P a počátku s osou z, přičemž jej měříme od osy z. A souřadnice z má stejný význam jako v kartézské soustavě.
Vztah válcových a kartézských souřadnic popisují rovnice
x=rcosϕVe válcových souřadnicích definujeme tři jednotkové vektory
→r0,→θ0,→z0,mířící ve „směru růstu jednotlivých souřadnic“. Jestliže označíme jednotkové vektory v kartézské soustavě mířící po pořadě ve směru kladných poloos x,y,z postupně
→x0,→y0,→z0,potom formálně můžeme jednotkové vektory ve válcových souřadnicích definovat vztahy
→r0=cosϕ→x0+sinϕ→y0(Protože třetí jednotkový vektor je stejný v obou typech souřadnic, není zde žádná inkonsistence ve značení.)
(a) Ověřte, že vektory
→r0, →ϕ0, →z0
(b) Ukažte, že gradient skalárního pole T má ve válcových souřadnicích tvar
∇T=∂T∂r→r0+1r∂T∂ϕ→ϕ0+∂T∂z→z0.(c) Ukažte, že divergence vektorového pole →v má tvar
∇⋅→v=1r∂∂r(rvr)+1r∂vϕ∂ϕ+∂vz∂z.(d) Ukažte, že rotace vektorového pole →v má tvar
∇×→v=(1r∂vz∂ϕ−∂vϕ∂z)→r0+(∂vr∂z−∂vz∂r)→ϕ0+1r[∂∂r(rvϕ)−∂vr∂ϕ]→z0.Rozbor
Úlohu budeme řešit přímým výpočtem.
S výjimkou části (a), kterou lze vyřešit přímočarým počítáním, máme v ostatních částech úlohy převádět různé diferenciální operátory. K tomu potřebujeme zvládnout:
- vyjádřit parciální derivace podle kartézských souřadnic pomocí parciálních derivací podle sférických souřadnic
- vypočítat složky vektoru ve sférických souřadnicích z jeho sloužek v souřadnicích kartézských
Komentář — k vyjádření „válcových“ jednotkových vektorů
Asi nejnázornější cestou, jak tyto vektory vyjádřit, je využít geometrie. Tady poukážeme na způsob, jak k nim dojít na základě ryze početních úvah.
V jakýchkoli souřadnicích definujeme základní jednotkové vektory tak, aby mířili ve směru přírůstku jednotlivých souřadnic. V kartézské soustavě tedy míří ve směru kladných poloos x, y, z.
Má-li být stejná konvence dodržena také u válcových souřadnic, pak musí platit, že jednotkové vektory →r0,→ϕ0,→z0 musí mít směr přírůstku souřadnic r, ϕ, z. To jest, popořadě musí mít směr vektorů
∂→r∂r,∂→r∂ϕ,∂→r∂z,kde →r je polohový vektor. V kartézských souřadnicích samozřejmě platí, že
→r=(x,y,z),neboli v jiném zápisu
→r=x→x0+y→y0+z→z0.Nyní využijeme definičních vztahů sférických souřadnic a dosazením za x, y, z dostaneme, že
→r=rcosϕ→x0+rsinϕ→y0+z→z0.Nyní vypočteme hledané derivace (uvědomte si, že vektory →x0,→y0,→z0 jsou konstantní)
∂→r∂r=cosϕ→x0+sinϕ→y0+0→z0∂→r∂ϕ=−rsinϕ→x0+rcosϕ→y0+0→z0∂→r∂z=0→x0+0→y0+1→z0.Nyní stačí tyto tři vektory podělit jejich velikostí. Protože platí (podle Pythagorovy věty pro vektorovou algebru, neboť „kartézské“ vektory jsou jednotkové a na sebe kolmé)
|∂→r∂r|2=cos2ϕ+sin2ϕ=1|∂→r∂ϕ|2=r2sin2ϕ+r2cos2ϕ=r2|∂→r∂z|2=1,dostáváme, že
→r0=∂→r∂r|∂→r∂r|=cosϕ→x0+sinϕ→y0→ϕ0=∂→r∂ϕ|∂→r∂ϕ|=−sinϕ→x0+cosϕ→y0→z0=∂→r∂z|∂→r∂z|=→z0.Poznámka: protože souřadnici z mají kartézské i válcové souřadnice společnou, nemuseli bychom ji zde přepočítávat.
Řešení části (a)
Nejprve ověříme, že vektory →r0, →ϕ0, →z0 jsou jednotkové (o posledním z nich to víme). K tomu využijeme, že „kartézské“ jednotkové vektory →x0, →y0, →z0 jsou jednotkové a na sebe kolmé. To znamená, že
→x0⋅→x0=1,→y0⋅→y0=1,→z0⋅→z0=1→x0⋅→y0=0,→x0⋅→z0=0,→y0⋅→z0=0 .Díky těmto vztahům dostáváme (podle Pythagorovy věty pro vektorovou algebru), že
|→r0|2=→r0⋅→r0=cos2ϕ+sin2ϕ=1.Obdobně platí
|→ϕ0|2=→ϕ0⋅→ϕ0=sin2ϕ+cos2ϕ)2=1.Nyní ověříme kolmost dvojic různých vektorů →r0, →ϕ0, →z0. K tomu stačí spočítat jejich skalární součin
→r0⋅→ϕ0=−cosϕsinϕ+sinϕcosϕ=0.Dále je
→r0⋅→z0=0+0+0=0a také platí
→ϕ0⋅→z0=0+0+0=0.Vyjádření kartézských jednotkových vektorů pomocí válcových
Ukažte, že platí:
→x0=cosϕ→r0−sinϕ→ϕ0→y0=sinϕ→r0+cosϕ→ϕ0→z0=→z0.Válcové souřadnice vyjádřené pomocí kartézských souřadnic
Ukažte, že platí:
r=√x2+y2ϕ=arctan yxz=z.Výpočet parciálních derivací – shrnutí vztahů
Pro další účely vypočtěte postupně parciální derivace proměnných r, ϕ, z podle proměnných x, y, z (celkem devět derivací). K tomu použijte vyjádření r, ϕ, z jako funkcí kartézských souřadnic.
Nakonec tyto parciální derivace vyjádřete pomocí souřadnic válcových, to jest pomocí proměnných r, ϕ, z.
Konkrétně ukažte, že platí
∂r∂x=cosϕ∂r∂y=sinϕ∂r∂z=0∂ϕ∂x=−1rsinϕ∂ϕ∂y=1rcosϕ∂ϕ∂z=0∂z∂x=0∂z∂y=0∂z∂z=1 .Nápověda k části (b)
Pro přepočítání parciálních derivací
∂T∂x,∂T∂y,∂T∂z,použijte řetízkové pravidlo:
∂T∂x=∂T∂r∂r∂x+∂T∂ϕ∂ϕ∂x+∂T∂z∂z∂x∂T∂y=∂T∂r∂r∂y+∂T∂ϕ∂ϕ∂y+∂T∂z∂z∂y,přičemž si uvědomte, že (poslední) parciální derivace proměnné z v předchozích vztazích jsou nulové (viz nápovědy výše). Poslední derivaci není třeba přepočítávat, neboť souřadnice z má stejný význam ve válcových i kartézských souřadnicích.
Řešení části (b)
Nechť T je skalární pole. V kartézských souřadnicích je jeho gradient definován jako vektorové pole
∇T=(∂T∂x, ∂T∂y, ∂T∂z),nebo můžeme také psát, že
∇T=∂T∂x→x0+∂T∂y→y0+∂T∂z→z0.V tomto vyjádření použijeme řetízkové pravidlo
∇T=∂T∂x→x0+∂T∂y→y0+∂T∂z→z0=(∂T∂r∂r∂x+∂T∂ϕ∂ϕ∂x+∂T∂z∂z∂x)→x0++(∂T∂r∂r∂y+∂T∂ϕ∂ϕ∂y+∂T∂z∂z∂y)→y0+∂T∂z→z0=a posléze dosadíme za parciální derivace a jednotkové vektory z nápověd výše
=(∂T∂rcosϕ−∂T∂θ1rsinϕ+0)(cosϕ→r0−sinϕ→ϕ0)++(∂T∂rsinϕ+∂T∂ϕ1rcosϕ+0)(sinϕ→r0+cosϕ→ϕ0)+∂T∂z→z0a po úpravách dostaneme hledaný vztah
∇T=∂T∂r→r0+1r∂T∂ϕ→ϕ0+∂T∂z→z0.Nápověda k části (c)
Divergence vektorového pole →v je v kartézských souřadnicích definována vztahem
∇⋅→v=∂vx∂x+∂vy∂y+∂vz∂z.Nejprve použijeme řetízkového pravidla. Platí, že
∂vx∂x=∂vx∂r∂r∂x+∂vx∂ϕ∂ϕ∂x+∂vx∂z∂z∂x∂vy∂y=∂vy∂r∂r∂y+∂vy∂ϕ∂ϕ∂y+∂vy∂z∂z∂y,přičemž v těchto vztazích jsou parciální derivace proměnné z podle x, y nulové. Poslední parciální derivaci ∂vz/∂z není potřeba přepočítávat.
Poté ještě musíme kartézské složky vektoru →v vyjádřit pomocí „sférických složek“ a sférických souřadnic.
To provedeme tak, že ve vztahu
→v=vr→r0+vθ→θ0+vφ→φ0nahradíme vektory →r0,→θ0,→φ0 jejich vyjádřením pomocí kartézských souřadnic (viz nápovědu výše).
Řešení části (c)
Přečtěte si nápovědu k této části. Obsahuje počáteční kroky řešení, na které nyní navážeme.
Nejprve ve vyjádření vektoru ve válcových souřadnicích
→v=vr→r0+vϕ→ϕ0+vz→z0,nahradíme válcové jednotkové vektory kartézskými podle vztahů uvedených v zadání úlohy
→r0=cosϕ→x0+sinϕ→y0→ϕ0=−sinϕ→x0+cosϕ→y0→z0=→z0.Dostaneme tak, že
→v=(vrcosϕ−vϕsinϕ)→x0+(vrsinϕ+vϕcosϕ)→y0+vz→z0.Porovnáním se vztahem
→v=vx→x0+vy→y0+vz→z0,.dostaneme, že
vx=vrcosϕ−vϕsinϕvy=vrsinϕ+vϕcosϕvz=vz.Kombinací řetízkového pravidla, parciálních derivací vypočtených v nápovědě výše a právě odvozených vztahů přepočítáme první parciální derivaci v definici divergence:
∂vx∂x=∂vx∂r∂r∂x+∂vx∂ϕ∂ϕ∂x+∂vx∂z∂z∂x==∂∂r(vrcosϕ−vϕsinϕ) (cosϕ)+∂∂ϕ(vrcosϕ−vϕsinϕ) (−1rsinϕ)+0 =a nyní je potřeba provést derivování závorek a přenásobení:
=∂vr∂rcos2ϕ−∂vθ∂rsinϕcosϕ−1r∂vr∂ϕsinϕcosϕ+1rvrsin2ϕ+1r∂vϕ∂ϕsin2ϕ+1rvϕsinϕcosϕ.Obdobně vypočteme y-ový člen:
∂vy∂y=∂vy∂r∂r∂y+∂vy∂ϕ∂ϕ∂y+∂vy∂z∂z∂y==∂∂r(vrsinϕ+vϕcosϕ) (cosϕ)+∂∂ϕ(vrsinϕ+vϕcosϕ) (−1rsinϕ)+0 =a nyní provedeme derivování členů v závorkách a přenásobení:
=∂vr∂rsin2ϕ+∂vθ∂rsinϕcosϕ+1r∂vr∂ϕsinϕcosϕ+1rvrcos2ϕ+1r∂vϕ∂ϕcos2ϕ−1rvϕsinϕcosϕ.Poslední z-ový člen není potřeba přepočítávat.
Dosazením do definičního vztahu pro divergenci
∇⋅→v=∂vx∂x+∂vy∂y+∂vz∂z,z předchozích výpočtů dostáváme po jednoduchých úpravách
∇⋅→v=∂vr∂r+1rvr+1r∂vϕ∂ϕ+∂vz∂z.Zderivujeme-li závorku ve vztahu pro divergenci uvedeném v zadání úlohy
∇⋅→v=1r∂∂r(rvr)+1r∂vϕ∂ϕ+∂vz∂z,ihned vidíme, že hledaný a získaný vztah jsou vskutku totožné.
Nápověda k části (d)
Rotace v kartézských souřadnicích je vektor, který značíme ∇×→v a jehož složky jsou definovány následovně:
(∇×→v)x=∂vz∂y−∂vy∂z(∇×→v)y=∂vx∂z−∂vz∂x(∇×→v)z=∂vy∂x−∂vx∂y.Naším úkolem je najít složky tohoto vektoru ve válcových souřadnicích a jednotlivé členy vyjádřit pomocí složek vektoru →v ve válcových souřadnicích – to jest pomocí vr, vϕ, vz – a jejich derivací podle válcových souřadnic.
Začneme tak, že kartézské složky vektoru rotace (∇×→v)x,y,z vyjádříme pomocí válcových souřadnic vektoru →v a jejich derivací podle válcových souřadnic. K tomu použijeme řetízkové pravidlo a již výše spočtené parciální derivace.
Poté použijeme následující postup. Jestliže libovolný vektor →u má souřadnice (ux, uy, uz), pak jej lze psát ve tvaru
→u=ux→x0+uy→y0+uz→z0a dosazením za kartézské jednotkové vektory z jejich vyjádření pomocí válcových jednotkových vektorů umíme získat souřadnice vektoru →u ve válcových souřadnicích.
Řešení části (d)
Složky vektoru rotace mají tvar
(∇×→v)x=∂vz∂y−∂vy∂z(∇×→v)y=∂vx∂z−∂vz∂x(∇×→v)z=∂vy∂x−∂vx∂y.Tyto parciální derivace vyjádříme pomocí válcových souřadnic.
Z předchozí části (c) víme, že platí
vx=vrcosϕ−vϕsinϕvy=vrsinϕ+vϕcosϕvz=vz.z-ová složka rotace
Podle řetízkového pravidla pak máme
∂vx∂y=∂vx∂r∂r∂y+∂vx∂ϕ∂ϕ∂y+∂vx∂z∂z∂y=,nyní dosadíme z předchozích vztahů pro složku vx a příslušné parciální derivace (viz nápověda výše)
=∂∂r(vrcosϕ−vϕsinϕ) (sinϕ)+∂∂θ(vrcosϕ−vϕsinϕ) (1rcosϕ)+∂∂z(vrcosϕ−vϕsinϕ) (0).Znovu podle řetízkového pravidla můžeme psát
∂vy∂x=∂vy∂r∂r∂x+∂vy∂ϕ∂ϕ∂x+∂vy∂z∂z∂x=,nyní dosadíme z předchozích vztahů pro složku vy a příslušné parciální derivace (viz nápověda výše)
=∂∂r(vrsinϕ+vϕcosϕ) (cosϕ)+∂∂θ(vrsinϕ+vϕcosϕ) (−1rsinϕ)+∂∂φ(vrsinϕ+vϕcosϕ) (0).Dosazením do vztahu
(∇×→v)z=∂vy∂x−∂vx∂y=,provedením derivování v závorkách a jednoduchými úpravami dostaneme
=∂vϕ∂r−1r∂vr∂ϕ+1rvϕ=1r[∂∂r(rvϕ)−∂vr∂ϕ].Což je část hledaného vyjádření vektoru rotace.
y-ová složka rotace
Podle řetízkového pravidla pak máme
∂vz∂x=∂vz∂r∂r∂x+∂vz∂ϕ∂ϕ∂x+∂vz∂z∂z∂x=a nyní dosadíme za parciální derivace souřadnic (viz nápověda výše)
=∂vz∂rcosϕ−∂vz∂ϕ1rsinϕ+0.Ve druhé parciální derivaci ∂vx∂z řetízkové pravidlo používat nemusíme, neboť z je proměnná i ve válcových souřadnicích. Dosadíme tak pouze z předchozího vztahu za vx pomocí složek vektoru →v ve válcových souřadnicích:
∂vx∂z=∂∂z(vrcosϕ−vϕsinϕ)=∂vr∂zcosϕ−∂vϕ∂zsinϕ.Využitím obou předchozích vztahů dostaneme, že
(∇×→v)y=∂vx∂z−∂vz∂x=(1r∂vz∂ϕ−∂vϕ∂z)sinϕ+(∂vr∂z−∂vz∂r)cosϕ.x-ová složka rotace
V parciální derivaci ∂vy∂z opět nemusíme používat řetízkové pravidlo. Stačí tak dosadit z předchozích vztahů pro složku vy (viz výše)
∂vy∂z=∂∂z(vrsinϕ+vϕcosϕ)=∂vr∂zsinϕ+∂vϕ∂zcosϕ.Ve druhé parciální derivaci této složky rotace už řetízkové pravidlo užít musíme:
∂vz∂y=∂vz∂r∂r∂y+∂vz∂ϕ∂ϕ∂y+∂vz∂z∂z∂y=,nyní dosadíme z předchozích vztahů pro příslušné parciální derivace souřadnic (viz nápověda výše)
=∂vz∂rsinϕ+1r∂vz∂ϕcosϕ+0.Využitím obou předchozích vztahů dostaneme, že
(∇×→v)x=∂vz∂y−∂vy∂z=(1r∂vz∂ϕ−∂vϕ∂z)cosϕ+(∂vz∂r−∂vr∂z)sinϕ.Přepočet do válcových souřadnic
Nyní ještě musíme přepočítat kartézské souřadnice vektoru rotace do souřadnic válcových. Obecně platí, že pokud má vektor →u kartézské souřadnice (ux, uy, uz), potom lze psát
→u=ux→x0+uy→y0+uz→z0a souřadnice válcové ur, uϕ, uz lze získat tak, že za vektory →x0,→y0,→z0 dosadíme jejich vyjádření pomocí vektorů →r0,→ϕ0,→z0 (to jsme již provedli výše). Připomeňme, že potom platí
→x0=cosϕ→r0−sinϕ→ϕ0→y0=sinϕ→r0+cosϕ→ϕ0→z0=→z0.Dosazením do vztahu výše dostaneme, že
→u=(uxcosϕ+uysinϕ)→r0+(−uxsinϕ+uycosϕ)→ϕ0+uz→z0,odkud porovnáním se vztahem
→u=ur→r0+uϕ→ϕ0+uz→z0,ihned vyplývá, že
ur=uxcosϕ+uysinϕuϕ=−uxsinϕ+uycosϕuz=uz.Aplikací tohoto obecného vztahu na vektor →u=(∇×→v) dostaneme, že
(∇×→v)r=(∇×→v)xcosϕ+(∇×→v)ysinϕ,což s využitím vztahů (R2), (R3) výše dává po úpravě
(∇×→v)r=1r∂vz∂ϕ−∂vϕ∂z,což je další část hledaného vztahu pro rotaci vektoru ve válcových souřadnicích.
Dále ze vztahů pro vektor →u výše máme pro souřadnici ϕ:
(∇×→v)ϕ=−(∇×→v)xsinϕ+(∇×→v)ycosϕ,odkud s využitím vztahů (R2), (R3) výše po úpravě dostaneme
(∇×→v)ϕ=∂vr∂z−∂vz∂r,což je poslední část hledaného vztahu pro rotaci vektoru ve válcových souřadnicích.
Odpověď
Všechny vztahy jsme ověřili.